„Cesta do Tokia - Cesta kolem světa“

Rekapitulace

V březnu jsme započali naši společnou cestu do olympijského Tokia, abychom si tak připomněli letošní olympijské hry. Na cestě jsme strávili necelý měsíc, po kterém jsme se ocitli na olympijském stadionu v Tokiu. Zásluhu na tom měli jak žáci, tak učitelský sbor.

V Tokiu jsme pokračovali výzvou olympijských vítězů. Některé výzvy byly obzvláště obtížné, ale naši žáci se nenechali odradit počátečními neúspěchy a nakonec zvládli většinu z nich. Všem, kteří se výzev zúčastnili a zvládli je, gratulujeme!

Neměli jsme dost, a tak jsme pokračovali…

Po splnění výzev olympijských vítězů jsme se rozhodli pro cíl ještě větší! Tím nebylo nic menšího než pokračovat v cestě dál a dokončit „Cestu kolem světa“.

Čekala nás dlouhá cesta, na jejímž počátku bylo překonání Tichého oceánu. Počáteční nadšení nás v prvních týdnech přeneslo až téměř k západnímu pobřeží USA. Začátkem května jsme byli již v San Franciscu. Bohužel tou dobou nám začaly docházet síly. Přeci jenom se život začal vracet pomalu do normálu a naši žáci se vrátili do školních lavic. Přispěvatelé kilometrů začali tedy logicky ubývat.

Nicméně jsme se snažili i nadále. Někteří se snažili přispívat až do posledních dnů školního roku. Velkou pochvalu za vytrvalost si určitě zaslouží sestry Hrádkovy (Lucie 2. A a Sára 3. B).

Nakonec jsme svou cestu nedokončili. Nicméně se nám podařilo překonat celé Spojené státy a zakončit naše putování v hlavním městě módy New Yorku. Vyčerpáním jsme už nemohli dál. Z posledních sil jsme se vydali na známé letiště JFK, kde jsme chytili pravidelnou linku New York – Praha a nyní už spokojeně vyhlížíme prázdninové dny.

Vyhodnocení

K dnešnímu dni se nám podařilo nasbírat úctyhodných 20 199 km. Do cíle nám jich zbylo něco málo přes 6 500 km.

Velký dík patří všem přispěvovatelům! Žáci i učitelé přidávali kilometry všemi možnými způsoby: chůze, běh, plavání, kolo, brusle, koloběžky, lyže a další. Zúčastnily se téměř všechny třídy a velká část učitelského sboru.

Bylo krásné vidět, jak se všichni snažili společně dosáhnout vytyčeného cíle. Projekt považujeme za úspěšný. Nedokončili jsme sice poslední vytyčený cíl, ale jak říká klasické moudro: „Cesta je cíl“, a to platilo v tomto případě dvojnásob.

Jsme rádi, že se děti a rodiče „rozhýbali“ v těžké době, kterou jsme tento rok prožívali.

Ještě jednou všem moc děkujeme!

Ti nejlepší…