Po stopách pohádkového krále Ludvíka II. Bavorského 2004

Náš výlet začal v podvečer jednoho říjnového odpoledne odjezdem od naší školy v Drtinově ulici.

Do malého bavorského městečka Füssen jsme přijeli okolo půl deváté ráno. Cesta tam probíhala celkem klidně. Bavoři jsou známí především vynikajícím pivem a určitě si každý vybaví malebné, udržované vesničky se spoustou květin. Přesně takovým příkladem je i městečko Füssen s krásným kostelem a malou pevností. Po procházce po tomto městečku jsme pokračovali dál na pohádkový zámek Neuschwanstein, který si tu bavorský král, Ludvík II., nechal vystavět přesně podle svých pohádkových představ. Podivínský král měl rád umění, které se nám ovšem zdálo až trochu kýčovité. Neuschwanstein byl ale opravdu krásný a není divu, že si ho i Walt Disney vybral jako předlohu pro svoje filmy.

Stále ještě plni dojmů a informací od paní průvodkyně jsme přijeli do Wiesu, rokokového kostela pod ochranou UNESCO. Tady právě probíhala každodenní mše, ale i tak jsme si mohli prohlédnout nádherné fresky na stěnách kostela.

Nedaleko Wiesu je známé sportovní středisko Garmisch-Partenkirchen, další „bod“ našeho programu. Ve sportovním areálu s ohromnými skokanskými můstky se konaly v roce 1936 ZOH.

Nádherný pohled se nám naskytl u jezera Eibsee, a to nejen na nejvyšší horu Německa Zugspitze, ale i na průzračné jezero se spoustou velkých i malých ryb a krásnou přírodou v okolí.

Předposlední zastávkou tohoto dne byl klášter v Ettalu, zasvěcený poslednímu týdnu Ježíše Krista a biblickým výjevům. Klášter, s horskými štíty v pozadí, je opravdu velice krásný.

V podvečer jsme dorazili do malebného městečka Oberammergau, známého především díky pašijovým hrám, které se tu konají každých deset let. V hezkém, typickém bavorském penzionu nás uvítala paní v kroji. Vydali jsme se do zešeřelého městečka abychom ve skupinkách hledali různé sochy a malby na domech (tzv. Luftmalerei) s biblickými náměty. A skutečně jsme objevili spoustu nádherných výjevů.

Ráno jsme se probudili do slunečného dne a vydatně jsme posnídali formou švédského stolu. Po krátké procházce městem jsme se vydali k poslední zastávce na naší cestě, na zámek Linderhof. Tento zámek jsme měli možnost shlédnout zvenčí i zevnitř. Celkově je velmi hezký, i když  interiéry se většině z nás zdály opět poněkud kýčovité. Ludvík si zde splnil i další pohádku, a to „Stolečku, prostři se!“, měl totiž v horním patře speciálně upravený stolek, který sjížděl dolů, služebnictvo ho prostřelo a pak vyjel opět nahoru. Ludvík se tak nemusel nechat vyrušovat neustálým vcházením a vycházením služebnictva.

Pak už nás čekala pouze cesta přes bavorskou metropoli, Mnichov, domů. Ta byla tradičně zpříjemněna mlsáním dobrůtek, které jsme vyhráli ve vědomostním kvízu.

Škoda, že tento výlet nebyl delší. Kdybychom měli více času, mohli bychom se například podívat do Innsbrucku. Takže pokud máte někdo rád památky, historii, ale i sport, určitě se jeďte podívat po stopách Ludvíka II. Bavorského.

Markéta Jonášová, žákyně 8. třídy, Tereza Jechová, žákyně 9. třídy